Moje dnešní sdělení vás absolutně šokuje: všichni trpíme nadměrnou sebedůvěrou. Ano. Včetně těch z vás, kteří (stejně jako já) prožívají životní prohru pokaždé, když jim pračka sežere ponožku.
Když se zeptáte amerických řidičů, jestli ovládají volant lépe než 50 % ostatních, celých 93 % bez zaváhání odpoví „ano“. To není všechno. Slušných 46 % z nich se bez zaváhání zařadí do horních 20 %. (A právě proto, že nám tady ta matematika nesedí, hovoříme o sebedůvěře nadměrné.)
Tento článek je inspirovaný knihou o kognitivních zkresleních v prostředí úspěšných firem: Chystáte se udělat strašnou chybu. Autor Olivier Sibony představuje 9 pastí, které nepříznivě ovlivňují manažerské rozhodování – a já přidávám jejich vliv na životy obyčejných smrtelníků. Přečtěte si také další články z této série.
Past jménem nadměrná sebedůvěra
Nadměrná sebedůvěra je čtvrtou pastí Oliviera Sibonyho. Ozve se v nás například, když naplníme 5letý plán za 18 měsíců. Nebo když si prohlížíme fotoalbum ze střední s příjemným šimráním v žaludku, protože třídní kráska Agáta nakonec skončila u pásu.
Kognitivní zkreslení doprovázející past sebedůvěry
Co jsou to kognitivní zkreslení [Wiki podle Anety]
Kognitivní zkreslení jsou systematické, a tedy předvídatelné odchylky od racionálního myšlení, rozhodování, vzpomínání a jiné mentální práce. Zkrátka a dobře – my si myslíme, že uvažujeme logicky, zatímco sekáme jednu chybu za druhou. Nemůžeme tyto chyby odstranit, protože vznikají přirozenou prací naší mysli. Můžeme o nich ale vědět, připravit se na ně, některým se vyhnout a některé hned opravit. Tuto práci nazýváme architekturou rozhodování, v rámci které si nastavujeme stabilní mentální procesy, které zabraňují zbrklému jednání na základě chyby v úsudku.
Je to stejné, jako když vyrazíte s trabantem do pouště. Trabant (=naši mysl) nemůžete transformovat na velblouda. Můžete si ale s sebou vzít šikovné nářadí a nastavit budík tak, aby vám připomínal, že každé tři hodiny musíte vysypat písek z motoru. Tímto nastaveným procesem pak předejdete velké havárii.
Kognitivních zkreslení jsou stovky. Se Sibonyho Pastí nadměrného sebevědomí souvisí hned čtyři: Klam plánování, Nadměrné sebevědomí, Nadměrná přesnost úsudku a Přehlížení konkurence.
Klam plánování
Klam plánování označuje naši tendenci nedávat si na věci dostatek času. Dobrým příkladem je budova opery v Sydney, jejíž výstavba stála místo plánovaných 7 míčů rovnou 102 milionů dolarů (australských... ale stejně.)
Toto zkreslení nás dostává na lopatky jednoduchým chmatem. Ve svém plánování totiž často nadhodnocujeme důležitost jedné konkrétní proměnné – nás.
Je hezké, že my něco zvládneme za určitý rozpočet nebo čas. Ale okolní svět má často jiné plány a potřeby.
Představte si, že jste architekt výše zmíněné opery. Vše máte naplánované, ale ouha...
1. Knihovna může zavřít dřív a vy si nemůžete vypůjčit publikace pro inspiraci. Nedá se nic dělat, musíte si je koupit.
2. Práce vám nejde od ruky, protože je špatné počasí – ať už je příliš hezky nebo ošklivě. Nedá se nic dělat, musíte si koupit nové auto, aby vám zvedlo náladu.
Zkrátka valí se na vás jedna katastrofa za druhou a rozpočet roste a roste. (A to nemluvíme o všech těch jedovatých pavoucích v záchodech. Nevím, jak vy. Ale pro mě Austrálie rozhodně není zaslíbený kontinent.)
Pokud si tedy chcete vytvořit realistický odhad, kolik vám věci zaberou času, myslete i na vnější faktory. Ano, jejich počet se doslova blíží nekonečnu. Právě proto je naše mysl raději úplně opomíjí. Brání se totiž přílišné námaze a zahlcení... Ale o tom už jsme se bavili v předchozích článcích.
Nadměrná sebedůvěra
Zkreslení nadměrné sebedůvěry ilustruje výzkum z úvodu tohoto článku. Podobných experimentů je spousta. Sibony zmiňuje příběh nejmenovaného univerzitního pedagoga, který obešel své kolegy a zjistil, že 94 % z nich si myslí, že patří k těm lepších 50 % na dané akademické půdě.
Pojďme si to tedy shrnout: ať už se věnujeme čemukoliv, řadíme sami sebe do té lepší, horní poloviny. Matematicky to nedává smysl, ale lidsky neexistuje nic přirozenějšího.
Nadměrná přesnost úsudku
Toto zkreslení hovoří o naší lásce k velmi konkrétním odhadům, pro které často nemáme podklady.
Ano, děláme to všichni. Představte si, že jste na párty. Zábava je v plném proudu a lidé kolem vás se jí snaží pokazit zavedením hovoru na téma klasické hudby.
„Já prostě žeru Beethowena,“ svěří se Jarmila s gelovými nehty o délce jedné morové rány. Polknete potřebu se Jarmíly zeptat, jaké dílo od tohoto umělce „žere“ nejvíce a odpálkujete ji poněkud subtilnějším způsobem: „já preferuji spíš Mozarta, oproti Beethovenovi je mnohem hravější. Vlastně si myslím, že by se Beethovenovi vysmál, kdyby se bardi potkali.“
Jste se sebou nadmíru spokojeni. Utřeli jste Jarmilu a nikdo nemůže říct, že to bylo příliš ošklivé. V tom se ale na vás podívá Daniel, který absolutně prohlédl vaši hru a položí vám nevinnou otázku: „Kdy se vlastně narodil Mozart?“
Všichni od vás očekávají přesný úsudek a vy zaváháte. Mohli byste se přiznat, že prostě nevíte nebo to zkusit… tipnout. Nadechnete se. „Nó... někdy na začátku 19. století, to je jasné, 1810, nebo 1813 myslím.“
Po svém prohlášení sklidíme obdivné „óóó“ a obratem změníte téma hovoru. Když ten večer přijdete domů, ani vás nenapadne zkontrolovat, jaká byla správná odpoveď. A co hůř, protože vám to jednou prošlo, pravděpodobně odpověď „1810 nebo 1813“ vytáhnete příště zas a s ještě větší jistotou.
Nicméně kdybyste se namáhali zkontrolovat, jaká je správná odpověď, zjistíte, že Wolfgang Amadeus Mozart se narodil 27. ledna 1756.
Proč tohle děláme? Je to jednoduché. Říct „jsem si 100% jistý, že Amadeus se narodil mezi léty 1700 a 1900“ není tak cool, jako pokusit se střelit konkrétní informaci.
Naši troufalost v odhadech potvrzuje i test, který Marc Alpert a Howard Raiff dali více než 2000 náhodným lidí. Test obsahoval otázky na všeobecnou znalost, jako jsou následující:
Jak dlouhý je Nil?
Kdy se narodil W. A. Mozart?
Jak dlouho je březí samice slona Afrického?
Úkolem soutěžících nebylo přijít na správnou odpověď, ale vytvořit odhad, který na 90 % obsahuje správnou odpověď. To je vše.
Z hlediska logiky jde o jednoduchý úkol. Tak například u Nilu můžete stanovit odhad 1 - 100 000 km. Tak máte jistotu, že se trefíte a nikdo vám nic neřekne. Bohužel takové řešení neladí s naší potřebou prsit se detaily.
Výsledky testu hovořily za vše. Účastníci měli průměrně správně 3–6 odpovědí z 10. Odhady, se kterými si byli na 90 % jistí, byly tedy špatně v 50 % případů.
Co z toho vyplývá? Jedna dobrá rada. Přestaňte poslouchat, jakmile váš kamarád řekne slovní spojení typu „vod voka“ nebo „takhle z hlavy“ a používejte Google.
A abych nezapomněla, tady jsou správné odpovědi (vypracované s použitím Googlu):
Nil je dlouhý 6 650 km (pro srovnání, Česká republika je široká 493 km)
W. A. Mozart se narodil v roce 1756 (Ludwig van Beethoven žil v letech 1712–1773, pánové se tedy mohli potkat.)
Samice Slona afrického je březí 20-22 měsíců. (Jak dlouho je březí samec, nevíme.)
Přehlížení konkurence
Představte si, že jste CEO velké společnosti. Dopoledne máte schůzku, kde plánujete další růst firmy. A odpoledne jeden šikovný meeting mapující konkurenci.
Co je na tom špatného? Vysvětlím.
Představte si, že jste středověký král malé, ale ambiciózní zemičky. Dopoledne sedíte s rytíři a plánujete zabrání nových území. Odpoledne sedíte s cestovateli a ptáte se jich, jaký vyšívaný steh tamní dámy preferují.
Co zde chybí? Ano! Třetí meeting, kde se zamyslíte nad tím, jakpak asi na vás konkurence zareaguje, když jí vtrhnete na její území? Nestačí znát svého „nepřítele“. Musíte se ptát, jakými zbraněmi s vámi o svůj segment bude bojovat. Logické, že?
Způsobů reakce konkurence je ale opět takřka nekonečně mnoho, a proto je pro naši mysl pohodlnější tuto otázku zcela vyškrtnout, abychom se zbytečně nezahltili.
Přitom by stačilo jednoduché řešení. Znáte to manažerské nadšení z toho, „jak do věcí šlapeme a úspěch už je na dosah?“ Zkuste si představit, že v konkurenční firmě právě teď její manažeři stejně tak plesají nad tím, že „do věcí šlapou a úspěch už je na dosah.“ Vrátí vás to na zem. Nejste vyjímeční. Všichni jsme stejní – jak jsme si řekli – všichni si myslíme, že patříme do těch horních 50 %.
A moje druhá rada je následující: „to, že jste našli dobré řešení zákaznického problému, neznamená, že je to jediné správné.“
Kdyby si toto Blockbuster vzal k srdci, možná by s Netflixem zacházel jinak. Jak to tenkrát vlastně bylo?
Devadesátá léta žila půjčováním filmů. Klasickým způsobem bylo navštívit obchod s videokazetami nebo DVDčky a půjčit si film na večer. Takový byznys plán měl Blockbuster, největší firma v tomto sektoru.
V roce 1997 vznikl malý startup jménem Netflix. Ten lidem dovolil si online zamluvit celou várku filmů, a ty jim pak posílal poštou. Výhodou Netflixu byl centrální sklad, který měl mnohem větší výběr oproti malým lokálním půjčovnám Blockbusteru. Druhou výhodou byla nabídka měsíčního paušálu – bez ohledu na to, kolik jste si půjčili filmů, platili jste vždy jen 20 dolarů.
Přesto, že si Netflix rychle získal více než 300 tisíc předplatitelů, rok 2000 mu společně s prasknutím internetové bubliny zasadil nečekanou ránu.
Vedení Netflixu tedy sklopilo uši a nabídlo Blockbusteru spojení sil: Netflix se stane online kanálem Blockbusteru – dokonce si vezme i jeho jméno. Výměnou za to bude Blockbuster nabízet předplatné Netflixu ve svých prodejnách. To vše za 50 milionů dolarů.
Blockbuster se tenkrát Netflixu vysmál. Startup pro ně teď a tady nepředstavoval hrozbu. V té době mohl také snadno okopírovat byznysový model Netflixu, aniž by společnost kupoval. Ani to však neudělal, protože věřil „svému úspěchu.“
Předplatné se nakonec pokusil zavést v roce 2004, ale už bylo příliš pozdě. Zákazníci cítili, že svému nápadu vlastně tolik nevěří a v marketingu zůstává nesmělý.
V roce 2013 šel Blockbuster do likvidace. Oproti tomu Netflix v roce 2018 dosáhl burzovní ceny 150 miliard dolarů. To byl moment, když si bývalí ostřílení manažeři Blockbusteru skutečně začali trhat zbývající vlasy.
Vy si je ale netrhejte. Podzim se blíží a bylo by vám chladno.
Zdroj: Olivier Sibony | Chystáte se udělat strašnou chybu! Jak kognitivní zkreslení kazí váš byznys a jak to můžete změnit
Kam dál: Trápí vás intuice nebo lenost?