Antonio Scalia byl jedním z devíti soudců Nejvyššího soudu Spojených států. V roce 2004 se chtěl zúčastnit kauzy týkající se jeho přítele, amerického viceprezidenta Dicka Cheneyho. Lidé ale byli proti. Měli totiž oprávněné obavy, že by mohlo jít o střet zájmů. Obzvlášť poté, co se dozvěděli, že pánové tři týdny před procesem společně stříleli kachny.
Scalia ale přesto z případu odmítal odstoupit. Byl si naprosto jistý, že jeho profesionalita se nedá koupit vodním ptactvem. Byl přesvědčený o svém etickém jednání a morální čístotě a názor veřejnosti ho pobuřoval. „Stát je v mnohem větším máléru, než jsem si myslel, “ odpověděl ostře na požadavek, aby odstoupil kvůli střetu zájmů.
Problém samozřejmě neměla veřejnost, ale Scalia. Sympatie vůči příteli není něco, co můžeme jen tak vypnout.
Scalia by nejednal v zájmu případu, ale ve svém osobním – a to aniž by si to uvědomoval.
Tento článek je inspirovaný knihou o kognitivních zkreslení v prostředí úspěšných firem: Chystáte se udělat strašnou chybu. Autor Olivier Sibony představuje 9 pastí, které nepříznivě ovlivňují manažerské rozhodování – a já přidávám jejich vliv na životy obyčejných smrtelníků. Přečtěte si také další články z této série.
Past střetu zájmů
Devátá a poslední Sibonyho past hovoří o prospěchářství. Jde o velmi nepěkné slovo pro něco zcela přirozeného. Etika, morálka, kolektivní dobro. Právě těmito vznešenými slovy náš mozek umí odůvodnit osobní zájmy.
Kognitivní zkreslení spojené s pastí střetu zájmů
Kognitivní zkreslení jsou systematické, a tedy předvídatelné odchylky od racionálního myšlení, rozhodování, vzpomínání a jiné mentální práce. Zkrátka a dobře – my si myslíme, že uvažujeme logicky, zatímco sekáme jednu chybu za druhou. Nemůžeme tyto chyby odstranit, protože vznikají přirozenou prací naší mysli. Můžeme o nich ale vědět, připravit se na ně, některým se vyhnout a jiné hned opravit. Tuto práci nazýváme architekturou rozhodování, v rámci které si nastavujeme stabilní mentální procesy, jež zabraňují zbrklému jednání na základě chyby v úsudku.
Je to stejné, jako když vyrazíte s trabantem do pouště. Trabant (=naši mysl) nemůžete transformovat na velblouda. Můžete si ale s sebou vzít šikovné nářadí a nastavit budík tak, aby vám připomínal, že každé tři hodiny musíte vysypat písek z motoru. Tímto nastaveným procesem pak předejdete velké havárii.
Kognitivních zkreslení jsou stovky. Se Sibonyho Pastí střetu zájmů souvisí zejména Zkreslení sloužící sobě.
Zkreslení sloužící sobě (Self-serving bias)
Naše osobní motivace jsou silnější než morální kodex. Ne... nechci nic slyšet. Tak to prostě je. A co je nejhorší? My si to skutečně neuvědomujeme.
Podle Zkreslení sloužící sobě totiž máme pocit, že se rozhodujeme pro „vyšší dobro“. Nicméně jsme živí tvorové. A pro každého živého tvora na prvním místě vždycky budou osobní zájmy. Náš plazí mozek a jeho pud sebezáchovy, potřeba předávání genů a zanechání odkazu přebije jakoukoli vznosnou myšlenku.
Nevěříte mi? Pojďme se přesvědčit.
Ze statistik vyplývá, že chirurgové placení za zákroky mnohem častěji doporučují toto řešení. Zatímco doktoři placení od hodiny se častěji přikloní k předepsání prášků.
Dalším příkladem jsou právní služby. Advokáti placení za výsledek vedou v průměru kratší procesy než ti placení od hodiny.
Nedělají to ale schválně (alespoň většinou). Když se chirurga přímo zeptáte na názor, skutečně věří tomu, že zákrok je ta nejlepší volba. Právníci placení od hodiny si zase myslí, že si spor zasloužil delší časovou investici a nešlo ho jen tak odfláknout.
Teď si určitě myslíte, jak jsem naivní, že? Samozřejmě, že to odborníci dělali pro peníze, jen to nechtěli přiznat.
Není to tak. A přesvědčí vás experiment.
Účastníci se zde pasovali do role kritiků umění. Posuzovali obrazy ze dvou galerií moderního umění. Přitom o jedné věděli, že financuje celý experiment – a tedy i jejich odměny. Mělo to vliv na jejich posudek?
Výsledek vás jistě zcela šokuje! Ano. Ano. Je to tak. Účastníci si mnohem více oblíbili obrazy z galerie, která je platila. Inu, nekousej ruku, co tě živí, že?
Váš cynismus ovšem hned zarazím. Už ani krok. Výzkumníci totiž prospěchářské hlavy účastníků prozkoumali pomocí magnetické rezonance. Zjistili, že oblasti spojené s potěšením byly aktivnější při prohlížení obrazů z platící galerie.
To znamená, že se jim opravdu obrazy z platící galerie líbily více.
Naprosto opravdu a upřímně.
Netrapte se tím. Všichni jsme sobci a myslíme primárně na sebe a své blízké.
Takže až půjde váš kamarád před soud, raději mu přineste čokoládu a nesnažte se tvářit, že dokážete zůstat nestranní.
Zdroj: Olivier Sibony | Chystáte se udělat strašnou chybu! Jak kognitivní zkreslení kazí váš byznys a jak to můžete změnit