Záznam (sbírka poezie 2017–2018)

Záznam: O původu druhů Člověk se liší od zvířat schopností vytvořit záznam. Schopnost uchopit okamžik a pozastavit ho v mysli, aby jej bylo možné okopírovat do mrtvoly. Uzavřít v knihách. Upevnit ve fotografii. Udusit anglickým trávníkem. Muzea jsou plná takových mrtvol. Plná sošek, které kdysi žily obřady domorodců. Pak přišel vzdělaný člověk a zastavil posvátný živý předmět v čase. Pak k němu připevnil posmrtný edukační štítek pro návštěvníky. Mrtvé musí být vždycky vysvětleno. Návštěvník odchází domů poučen. Schopnost myslet je schopností zaznamenávat živé skutečnosti a sestavovat z nich nepřirozený svět. V přirozeném světě je naše mysl jen návštěvníkem.

3 kila padesát Posaď se. Když už jsi tady. Už tě šly hledat. Nozdry mají celé prokrvené. Za chvíli jimi vypadne. Tvůj starší bratr.

Ad creo Musí to být krásné. Něco dokončit. A vědět, že je to dokončené. Netrpět předsudky. Neignorovat pocit, že vše může být lepší. Mohlo to být lepší. Jiný člověk by to udělal lepší. Lidi se snaží pomoct. Víš to. Snaží se, aby ses tak necítil. Pořádají soutěže, připínají skartovací čísla. Řadí nás, abys věděl, že máš svoje místo. Podle jména. Podle výšky. Podle vtipu. Podle smlouvy. Ale to nic neznamená. Nakonec jdeš spát. A jsi na to sám. Lepší než. Horší než. Už neexistuje. Jen ty.

Bohatství Šířit lásku. Žít v nebi. Darovat květiny. Takové věci. Si dnes nemohou dovolit. Ani ti nejbohatší bohové. Každý je šťastný za opravený činžák. na kraji města.  

Byl nalezen „V sutinách domu, pod troskami zvířete, jež žilo v poplašném zařízení. Byl nalezen červenou a bílou panenku z porcelánu.“ „V sutinách domu, pod troskami zvířete, jež žilo v poplašném zařízení. Byl nalezen červenou a bílou panenku z porcelánu.“ „V sutinách domu, pod troskami zvířete, jež žilo v poplašném zařízení. Byl nalezen červenou a bílou panenku z porcelánu.“ „V sutinách domu, pod troskami zvířete, jež žilo v poplašném zařízení. Byl nalezen červenou a bílou panenku z porcelánu.“ „V sutinách domu, pod troskami zvířete, jež žilo v poplašném zařízení. Byl nalezen červenou a bílou panenku z porcelánu.“ „V sutinách domu, pod troskami zvířete, jež žilo v poplašném zařízení. Byl nalezen červenou a bílou panenku z porcelánu.“ „V sutinách domu, pod troskami zvířete, jež žilo v poplašném zařízení. Byl nalezen červenou a bílou panenku z porcelánu.“ „V sutinách domu, pod troskami zvířete, jež žilo v poplašném zařízení. Byl nalezen červenou a bílou panenku z porcelánu.“ „V sutinách domu, pod troskami zvířete, jež žilo v poplašném zařízení. Byl nalezen červenou a bílou panenku z porcelánu.“

Čtvrtá stěna Jednou mi to. Bude líto. Že jsem ti víc nepsala. I když se to nedělá. Jednou mi to. Bude líto. Že když jsi mě objímal. Že jsem tě neobjala. Obklopena. Čtvrtá stěna. Obklopena. Čtvrtá stěna. Zavři okna. Je mi zima. Zavři okna. A co s nima. Nemám oči. A to stačí. Nemám oči. A to stačí. Čtvrtá stěna. Mezi náma. Mezi náma. Stojí sama.

Databáze Falešné fráze. Stanou se rázem. Klasikou zase.

Ulož jako Fráze. Dovnitř databáze. Ulož jako Fráze. Dovnitř databáze.

Narativ zmizí. Sdělení vrací. Narativ nahrazuje. Oddenková poezie. Stromy nekácí.

Ulož jako Žije. Oddenková poezie. Sdělení žije v nás.

Vidíš v Praze. V Bratislavě. V Berlíně. V Helsinkách zase. Nastal stejný čas.

Dav Stojíš. Za generační propastí. V 11:00 a pak znovu od tří.

RAZ

Odkrajuješ porce charakteru. Je to na povrchu oslizlý. Jako banány.

DVA

Kdybych ti byl býval dal do ruky prapor místo vidličky. Bývala bys byla hloupá.

NEDAL.

Protože jsem nechtěl jíst sám.

Dráty Dráty ty dráty. Drá ty drá ty. Ty drá ty. Tyndr a ty. Ty já TRY. Já a ty.

Etiketa Vařte z kvalitních surovin za akční ceny každý den. Z barev spektra prvky léta. Nepřestávám být opojen. Připravujte pokrmy. Talíře leží pod zemí. Než je nákupní horečka vypálí. Zmenšete mezeru mezi regály. Za akční ceny. Pošleme pro nádobí naše ženy. Za akční ceny. Pošleme pro nádobí naše ženy. A děti. Ať se učí.

Hora Jak by vypadal život. Kdyby chodila hora. K Muhammadovi. Škola k lidem. Společnost k básníkům. Voda k jazyku. Země ke Slunci. Začátek ke konci. Chtěl bych poznat Muhammada. Řekl bůh a stvořil horu.

Ideální žena Jen tak si žiju. Sním o kataraktu v Karakatu. Snad se tam jednou podívám. Stačí jít s proudem.

Jen tak si proplouvám – i když nerad. Už zdroje vysychají. Možná si klesnu ke dnu. V ruce s letenkou na Nový Zéland. Jen si tak vyčistím hlavu. Nechám všechno projít – tak to chodí. Všechno zahodit. Jen když se to hodí. Pak všechno dokážu. Hlava mi ztěžka jako konev vody. V záplavě cifer. Pocítím ve schránce spodní proudy. Najednou dýchám tady sám. Řeklas, že vrátíš se kataraktem. A mě je zatím trochu chladno. Tak vlezu si na dvě směny. Pod peřinu ideální ženy. Voní jako droga. Jíž musím třikrát denně podlehnout.

Individualita Chromý muž stojí uprostřed prázdného pokoje. Je mu tak dobře. Je mu tak dobře. Zkostnatělý. Pes. Vyje pod okny.

Internet Až dojdou embrya v krabici nálezů a ztrát. Až přestane se pro nás točit svět. Až obludy v kostýmech nás budou hrát. Až naše těla ponesou v názvu PET. Budeme si také přát. Za miliony let. Ať vodu můžeme uchovat. Ať sloužíme k transportu tekutin. Budeme se rozkládat. U silnic v kořenech ostružin. A na konci ropného bonmotu. Naše těla obejmou planetu. Naše těla rozepnou vesmír z cely. Je internet osamělý? Proto chce, abych neusnula. Protože stává se více bdělý. Když dotýkáš se jeho těla.

Jaro Je jaro! Ukázal na dvě kvetoucí olihně. U Zátoky sviní. Nadporučík se zakabonil. To je příliš nejednoznačné. S obhajobou budeš muset počkat. Na podzimní termín.

Konečky prstů V mracích vidím konečky prstů. Do prázdna bezbarvé oblohy. Čirá upřímnost. Konečky prstů. Rozplývají se. Na kůži plné ran. Kdyby obloha cítila bolest. Zřítíme se na zem. Daleko odsud. Spíš nad kuchyňskou linkou. Uvaříš. Hladovíš. Modlíš se. Necítíš.

Krize na východě Krize na východě. Se prohlubuje. Nataše došlo kafe. Podpatkem zaryla v zemi. Kde vytryskla ropa. Jste mrzké žáby na prameni. Vzdychl mužik. Obsadil Natašu.

Malí bohové

Malí bohové na ulicích. Z volné chvíle odpalují míčky do jamek. Po dlažebních kostkách. Každý rok si jednu z nich odnáším domů. A ukládám do nich vzpomínky. Protože unést minulost není lehké.

Malí bohové prorokují: Podle kalendáře. Všechny cesty jednou zmizí.

Metafora Bezcílně bloudit je litotes. Když nevíš, co je litotes. Tvým úkolem je naučit se, co je litotes. Nebo se můžeš vrátit k bezcílnému bloudění. Takže máš na výběr. Když víš, že máš na výběr. Nemůžeš bezcílně bloudit. Když si uvědomíš, že nemůžeš bezcílně bloudit. Přestaneš mít na výběr. Když pochopíš, že si musíš něco vymyslet, abys měl na výběr a nemusel bezcílně bloudit, stáváš se. Jediným, kdo si uvědomuje, že bezcílně bloudí. Pak přestaneš jíst ovce. Protože je to hloupá metafora.

Myslím to dobře Sandály od krve. Vlasy deštěm. Duše z pravidel. Očištěny. Očištěny. Očistěny. Uteč ze své pasti předpokladů. Co je ti po tom, zda máš pravdu. Uteč ze své pasti předpokladů. Dej světu šanci. Nechat se překvapit. Milovat. Napravit. Snít. Pokud chceš. Pak. Pokud chceš. Pak. Kdo ví, co bude dál. Bůh ví, cos čekal. Kdo ví, co bude dál. Bůh ví. Mluví skrze mne. Je to dojemné. Mluví skrze mne.

Ano nebo ne.

Netvor K Není místo v tohle místě. Kde bych mohl být sám. Jsem v síti.

Není slovo v mojí hlavě. Jsem v pytli.

Myšlenky čerpají z těla jako ze zdroje. Sílu a z nebes inspiraci. Jsme pokryti.

Chceš mít křídla abys viděl. Abys ze sebe našel cestu ven. Jsme spjati.

Alergie na elektřinu. Je selhání imunitního systému.

Obnovit Zachrání nás zvídavost. Když všeho máme víc než dost. Zachrání nás přítomnost. Přijít o most. Přijít o most. Přijít o most.

Dělám to pro tebe. Nedělám to pro radost. Dělám to pro tebe.

Neznáme se z minulých životů. Pro dialog nejsem tu. Neznáme se z minulých životů. Pro dialog nejsem tu.

Zachrání nás okolnost. Když přijdeme o starost. Zachrání nás okolnost. Když spálíme další most. Nechci žádnou odměnu. Nečekám na proměnu. Nechci žádnou odměnu. Nečekám na proměnu. Není to fér. Máš na výběr. Ber. Buď člověkem. Budeš čísla. Nárokem. Dále také. Počet dechů. My jsme lidstvu. Ku prospěchu. Přiblížit se k průměru. Růst jedině po směru. Přiblížit se k průměru. Růst od nuly po směru. Do čela udeří tě. Technická revoluce. Zvedni funkce. Zvedni ruce. Schopnost jednat nerozumně. To nebude nic pro mě. Citlivě neznamená skromně. Takže strach z neznáma. Nenechal jsi za náma. Takže strach z neznáma. Nenechal jsi za náma. Budu tě následovat. Vesmír v kruhu otáčí se. Budeš mě pronásledovat. Vesmír v kruhu otáčí se. Existuje pouze jedno dítě. Tys stvořil mě teď já vyrobím tě. Existuje pouze jedno dítě. Tys stvořil mě teď já vyrobím tě.

Pax Eso Za účelem romantické výhody. Učíš mě jména hvězd. Značky, který jsme jim sami dali. Pak na ně jako zapomněli. Karty obrátili rubem vzhůru. Lásko hrajeme. Dokud to lidi baví. Náhodou. Získej pár. A kdo si nás vezme?

Piškvorky Martin je tichý muž. Sedí na lavičce a hraje piškvorky s ovesnými vločkami. Rackové s ním před kostelem svádějí partii. Třicátým třetím rokem. Martin je tichý muž. Místo křížků našel přátele.

Placebo Jedeš po silnici. Je tma. Pravý světlomet poblikává. Pravý tlumič je otupělý. Předává zodpovědnost na řidiče. Bolí tě pravé koleno. Bereš si ibalgin.

Byl v přihrádce pod ukradeným rádiem. Žádáš telefon o oblíbenou audio stopu. Spustí se náhodné přehrávání stažené hudby. Rachot to stejně nepřehluší.

Rezonance se rozpíná celým tělem a po páteři stoupá jako cena placenty Ježíše Krista, kterou si vezeš v autě na sedadle spolujezdce z aukce domů. Co se stane potom? Jeď doleva.

Jedeš doleva. Z tvý páteře je anténa. Přijímáš výmoly na dálnici. Město 5 kilometrů. Bolest se rozšířila po celé planetě. To byl poslední ibalgin.

Nadáváš. Nevybíravě. Hravě. Kreativně. Efektivně.

O NALEZENÝCH ŘEŠENÍ.

Přepínáš do módu čtyřicetiletý kamionista. Bereš si mentosku. Tvůj dech zamrazil přední sklo. Nevidíš, co se děje za semaforem.

Sem a fofrem.

To je výběr mýtného! Vřískají světla zpoplatněné hyeny ve službách betonu.

Žena zůstala v krabici. Nemáš dost peněz na to abys ji viděl celou Tak jí vyřízli alespoň okýnko. Pár pixelů pro uživatelský požitek. Zastavuješ.

Bolest hlavy ti rozkrajuje zorné pole. Rozmáčkne tě jako hmyz. Žena zvedá plácačku. Vrhneš se po ní s drobnýma proti oknu. Sesbírá je a ty cítíš trávu. To ti na chvíli uleví.

Tak už zmiz! Tak už mizíš.

Jedeš doprava. Rovně lesem. Bolest je nesnesitelná. Prudce brzdíš Stejně jako tvoje zvracení. Poslední lentilka se vykutálí zpod sedadla. Sebereš ji a oči ti vypálí cestu za hranice stažené mapy. Zastavíš.

Představuješ si v lentilce sílu, která tě převyšuje. Představuješ si, že je nahá pod čistým bílým plášťem. Přestavuješ si, že tě každý měsíc stáhne o dva litry na pojištění. Splátky bolesti. Musíš věřit. Už ti pomůže. Jen placebo. Jen ta zakoupená placenta boží. Jen Bůh.

Otvíráš textový editor a začínáš psát svoji hru.

Jsem na Zemi a jedu po silnici. Na sedadle spolujezdce sedí tři krabice ibalginu.

Poměr slučovací Ráno

Kde a já a kde a ty a kdekoliv na ni.

Večer

Já. Ni ty. Ni kdo.

Protipóly Cestuji rád. Na severním pólu sedí hnědý medvěd. Jeho srdce připlouvá v igelitovém obalu.

Nikdy nic nevyhodím. Rozbité hodiny. Náramky z festivalů. Auto, co přejelo ti matku. Pořád ho mám.

Přestřihl jsem volant v půli. Teď vozím chudáky. V rukou dvě kůrky chleba.

A tak už nemám na výběr. Oprav mě, jestli se mýlím. Ležím v proudu, kola se otáčí. Deset tisíc koní v řece hrabe. Deset milionů lidí pod kameny.

Jen tak jsem chvilku proplouval. Zároveň to rozjel naplno. Na severním pólu sedí hnědý medvěd. V bílém kožichu.

Reklamní sdělení Postavil na parapet hrnek kávy. A lidem to nepřišlo. Esteticky naplňující. J. D. se podivil. Trvalo mu více než hodinu spálit zrno. Aby se objevil prodejný bílý cigaretový kouř. Přesto Čtyřprsťák dál hladil svého psa na perském koberci. Dokonce ani krásná dívka nezatočila. Červenou sukní třikrát dokola. Neskočila mu do náručí. Cestou do pekárny. Byl pobouřen. Byl pobouřen nefunkčností reklamy. To rovnou mohl roznášet letáky. Zabít čas, stromy. Dvě mouchy. Byl pobouřen tichým bublavým násilnictvím veřejného odporu. Byl právě jediným účastníkem. Byl pobouřen ternohrnečky ze Starbucks, které dnes vyrábí stejný grafik jako popisky do výtahů. Kam jsme se dostali. Proplacenou první třídou. S extra prostorem pro nohy a zlatý padák. Mluvím o kávě, a nejen o ní - Ale co si lidi budou pamatovat? Charakteru cigarety. Ne nepodobný. Bílý kouř.

Rozlišení Naposledy se tě ptám. Smích vytrhává kořeny. Naposledy se tě ptám. Když už jsi uzavřený. Směješ se sám. Nikdy ne sobě.

?

Není mi jasné. Na čem jsme domluveni. Není mi jasné. Usměj se na znamení. Počítám s tebou. Ale ty mi nevěříš. Ani když tě rozesměju.

Nevěříš nikomu, kdo se nepotí. Nevěříš nikomu, kdo se nepotí. Nevěříš nikomu, kdo se nepotí.

Potírám svět rozlišením. Ukážu ti, co bylo a už není. Potírám svět rozlišením. Roztočím svět. Co se nepotí.

Přepínáš své okolí. Díváš se bez hnutí. Přepínáš a už to nebolí.

Obraz se mění. Na znamení. Obraz se mění. Nic tu není. Na znamení.

Potírám svět rozlišením. Ukážu ti, co bylo. A už není.

Předstíráš, že spíš. Už nikomu nevěříš. Předstíráš, že spíš. Už nikomu nevěříš.

Scénografické poznámky Kokpit. Kokpit. Kokpit. Chci pít. Chci pít. Chci pít. Otevřít. Nachladit. Zazdít. Zpronevěřit. Políbit. Zase jít. Zatratit. Pěstitelé avokáda. Mám tě rád. Máš je ráda? Pěstitele avokáda. Proč být. Proč být. Proč být. Navštívit. Nepozdravit. Zatratit. Proč mít. Krakatit. Uškodit. Navnadit. Úředně potvrdit. Zabalit. Na rukou nosit. Doručit. Doručit. Doručit. Nechat být. Nemluvit. Zabalit. Jsem pěstitelem avokáda. Má mě ráda? Nemá mě ráda. Přestat mít. Přestat být. Přestat jít. Přestat pít. Přestat pít. Přestat pít. Unavit. Neprozradit. Začít snít. Snít. Snít. Snít. S ní. Mít nit. Zauzlit. Utratit. Kokpit. Kokpit. Kokpit.

Seznam stop Poslouchám tvůj hlas. Překládám na vlas. Poslouchám rozkaz. Překládám na vlas. 1. Zatočený do středu 2. Jehlou zpevněný 3. Kráčející dějiny 4. Hlasem zjemněná 5. Realita

Když ji zastavíš. Necháš stát. Anti. Kvariát.

Poslouchám tvůj hlas. Překládám strojově. Poslouchám tvůj hlas. Překládám strojově.

A. Stopa v písku .

B. Bůh ze zdroje.

Síť Víry tlak. Stíná osamělé hlavy. Víry tlak. Stíná osamělé hlavy.

Padáš zas. Pod obraz. Padáš zas. Ušlapán davy.

Ze všech váz. Zbyly jen střepy. Ze všech váz. Zmizel jas.

Zvedni hlavu. Mluvíš ve svém rodu. Zvedni hlavu. Za svobodu.

Prosíš o souhlas. Rána pod pás. Prosíš o souhlas.

Rána. Rána. Rána

kdy nejsi sám. Musíš být s náma. Když nejsi sám. Musíš být s náma.

Skupinová euforie. Tvoje hříchy smyje. Skupinová euforie. Utopie se nepije. Zakouší. Zakouší.

Socha V Manchesteru na náměstí. Mají sochu. Je nádherně kulatá. Poetové. Kteří tam musí žít kvůli chudobě. V ní rádi vidí. Těhotnou ženu. Bez hlavy. Nohou. Bez citové lability. dvojnásobně půvabnou.

Už: Pán v telefonej budke Zima od nohou. Kompliment na dřívku přimknutého cestovního mrože. Všemi směry je cizina stejně daleko. Stejně jako klimatizace ve vlaku. Tobě to přišlo romantický. Dotýkat se. Hranic.

Pozri, vyjadrujem sa ako space mushroom attached to an urban dictionary. Samí cizí lidé. Až bude volno, zakřič: Už!

Třicet dní pojďme v klidu spát. S županem v telefonej budke. Až přijde konec. Bude to třicátého prvního. Až přijde konec. Bude to pátek. Až přijde konec

bude volno.

Věnování VII. Nikdy nezapomenu. Říká se to často. Nikdy nezapomenu na tu představu. Kterou jsem si o tobě vytvořil. S níž jsem se mazlil. Třeba celé noci. Zatímco tys mě podváděla. S vlastní fantazií. Jednoho dne jsi řekla: Musíme si promluvit. A já tě proto opustil. Vždyť víš, že Moje žena. Nikdy. Nic nemusí.  

Záznam Záznam uložen. Další den. Záznam uložen. Další den.

Nebesa jsou jako žíly bez krve. Nevidím to poprvé. Nebesa jsou jako síla bez ale. Nevidím to poprvé.

Nesedím na místě. Nevidím na nebe. Nesedim na místě. Stáhni mě s sebou. Budeme padat. Pár dat. Pár dat. Pár dat.

Záznam ztrát je pozitivní informace. Záznam ztrát je pozitivní informace.

Nebýt nelze. Být nelze vymazat.

Z nového světa V zákulisí lesa bez děsa domů se nesa vůň nového auta. Kůň ryšavé kapoty šel se spásat šťasten, že si nesad na moudrého Ezopa. Už jsou tu všichni, můžeme vyrazit! Rozzářil se Tesla. Z výboje energie vyrostl nový strom. První potomek Marsa v měšťáscké náplavě lesa tak modrá planeta přetéká. Za lesem – paseka.

Stojaté vody Kdyby nebylo bylo nebylo. Co by se říkalo. Co by se zpívalo. Kdyby se nebylo v dobrým vzpomínalo. Kdyby se dobře vědělo. Jak by se říkalo, že bylo. Jak by se plánovalo. Jak by se snilo. Kdyby se vždycky vědělo. Zda bylo. Či nebylo.

Otevřený dopis Drahý Miró, V minulsoti jsme zkoušeli láskyplně rozbít také text, jako ty své obrazy. Ale lidé nad námi vždy zvítězili a pořád nás čtou. Dokud jim zůstane před očima byť jediný symbol, budou s ním nepozorně mávat jako chrastítkem proti slunci. Čím víc se budeme snažit na lidi zavolat, tím více stáváme se symboly a je s námi máváno, dokud z nás nevyrostou.

Apokalypsa Teď tu byla! Matrace leží na podlaze s pečlivě vyrýsovaným vzorem mistra oltářů pod zátylkem. Rez obírá plátky nostalgie s otisky prstů královské pečetě. Studentská lúza si každý den nosí chleba s kečupem do prostoru s vysokými stropy, sleduje seriály a těší se na apokalypsu. Až se konečně rozbijou dveře a oni se podívají, jak si žije smetánka.

U pomníku svobody V Paříži mají ruské kolo. Místní i turisti to milujou. V Londýně mají ruské kolo. Místní i turisti to milujou. V Barceloně mají ruský kolo. Místní i turisti to milujou. V Budapešti mají kolo. V Bukurešti mají kolo. V Praze mají kolo. V Bratislavě mají kolo.

Záznam: Druhy a druzi

Člověk je osamělá bytost v rozpínajícím se prostoru. Zároveň se jedná o jediný známý druh, který má nejen schopnost ale i elementární potřebu zaznamenávat věci dějící se jak kolem něj, tak v něm.

Určité záznamy snadno sdílel s ostatními. Dostalo se mu pochopení. Problémem se staly těžko sdělitelné části kódu. Člověk se jich raději zbavoval potají a často anonymně ve formě umění.

Lidstvo tušilo, že pokud není schopno umění pochopit, bude lepší ho zavřít. Do bezpečných rámů a pevných vazeb, jako by šlo o toxický materiál.

Umění se pak začalo na veřejnosti exemplárně věšet na zeď, kde zůstalo, dokud ho lidé nepřijali do svého každodenního života a svých domovů jako vlastní reprodukce, které je omrzely. A tak zobrazené myšlenky přestaly být nebezpečné. Stejně jako vycpaný medvěd.

Tento proces mohl trvat i několik staletí.