Také už vám karanténa leze na mozek? Na jaře její příchod doprovázel můj skřípnutý zádový nerv, takže jsem se poměrně bezproblematicky sžila s celosvětovou paralýzou. Když ležíte s nosem zabořeným v matraci, nezbývá vám moc smyslů, které musíte zaměstnat. Já jsem si začala pouštět Youtube videa o minimalismu. A o týden později jsem již v pozici kačera radostně planýrovala svůj šatník, knihovnu i spíž.
Vyhazování všeho nešikovného či nepotřebného pokračuje dodnes. Během tohoto procesu jsem pochopila jednu překvapivou věc. Mým největším nepřítelem nebyly věci, které NEPOUŽÍVÁM. Ty sice zabírají prostor, ale málokdy jim věnujeme pozornost. Problémem jsou ty věci, které POUŽÍVÁM, i když pro mě nejsou IDEÁLNÍ. A proč je používám? Protože jsem si na ně zvykla.
Na kolik knoflíků se zapíná rutina?
Dřív jsem se obávala, že moje vyhazování věcí ve jménu minimalismu nikdy neskončí. Že jsem pouze sjetá představou prázdného prostoru, znovunabytí kontroly v aktuální nesvobodné době, nového začátku a čistidly na nábytek. Že skončím jako Diogenes v sudu jen proto, že se moje mysl nedokáže jinak vyrovnat s neustálými změnami vládních nařízení.
Naštěstí to tak není. Když jsem se hrabala svojí skrovnou veteší, uvědomila jsem si jeden podivný vzorec, který charakterizoval můj život. Vzorec, který by se dal shrnout do jedné věty: „Už příští týden ‚to‘ bude.“
„Už příští týden budu dělat, co opravdu chci, už příští týden začnu nosit šaty a šperky, které mám nejraději, už příští týden budu víc číst a malovat, protože to mám ráda."
Stála jsem před svým šatníkem a podivovala jsem se perfektním kouskům, které tu visí a které nenosím. U šperků to bylo ještě nápadnější. Proč? Odpověď vás překvapí.
U čtení a malování, cvičení a dalších koníčků se jednoduše můžete vymluvit na to, že jste líné bytosti, a proto si raději večer kecnete zase k televizi a přikusujete z pytlíku smažené sebepohrdání. Ale na co se vymluvíte u oblečení? Jste moc líní nasadit si jedny kalhoty místo druhých? To nedává smysl.
Každý den – stejný den
Začněme tedy od oblečení. Ráno otevřu skříň a 5 vteřin obdivuju svoji košili z biobavlny. Ale pak stejně sáhnu po tom, co nosívám pořád – obyčejné triko s potiskem bažanta, které neurazí, nenadchne a spolehlivě vyvolá seprané pousmání. Vezmu si ho, protože je v mém šatníku déle, než super luxusní košile. Protože jsem si na něj zvykla.
Protože už samotná existence OBYČEJNÉHO TRIKA dělá z ostatních, pro mě zajímavějších věcí VĚCI SPECIÁLNÍ. Můžu samozřejmě přeprat svůj instinkt a vzít si svou SPECIÁLNÍ KOŠILI, ale celý den budu nesvá, protože dneska přece není žádný SPECIÁLNÍ DEN, tak co tu proboha nacvičuju?
Ve zkratce řečeno, mám doma košile, náušnice, knihy a malířské potřeby – které mě činí samu sebou. A já se na ně dívám z gauče a v teplákám.
Moje řešení – a zároveň největší dar minimalismu je – všechny rutinní věci buď vyhodit, upozadit či schovat – podle vaší nátury. Protože když vám v šatníku/knihovně/spíži zbydou jen ty perfektní kousky, stanou se z nich kousky pro běžné nošení, čtení, konzumaci. A vám nezbyde nic jiného, než být každý den sami sebou.
UX TIP
Myslíte si, že pokud před sebou máte možnost volby, zapojíte své racionální já a rozhodnete pro tu výhodnější cestu – zvážíte kvalitu materiálu, pohodlnost nošení, atraktivitu, vhodnost? Taková romantická představa lidské racionality patří do červené knihovny tradičních ekonomů. Homo oeconomicus, člověk rozhodující se vždy rozumem a vybírající vždy tu nejvýhodnější cestu k dosažení čistě osobních zájmů, je ekvivalentem svůdného Dona Juana a jeho snových bicepsů.
Ve skutečnosti se – člověk dnešního typu – primárně snaží jakékoliv volbě vyhnout. Jakoukoliv volbu totiž doprovází strach z nového a jistá nepříjemná mentální námaha.
Takže pokud před sebou v šatníku vidíte své rutinní tričko a své luxusní tričko, váš mozek to nevidí jako čistou volbu mezi dvěma objekty. Vidí možnost nic si nevolit a ZŮSTAT u své rutiny, nebo se UČINIT VOLBU a ROZHODNOUT SE pro změnu. Je jisté, že druhá varianta ho stojí mnohem více úsilí.
Podívejte se, jak behaviorální ekonom Dan Ariely vyvrací představu racionálního spotřebitele:
O rok později...
Rok se s rokem sešel a karanténa je tu stále s námi. Využijte ji k odstranění všechno neautentického. Všeho, co nejste 100% vy. Všech věcí, které vám připomínají neuvážené sny, ke kterým se nikdy nevrátíte. Všecho, co žije pouze v minulosti či budoucnosti. Všech osobních kompromisů. Všech hudebních nástrojů v koutě. Všech ananasů na pizze. Všech lékořicových pendreků ve směsi bonbonů...
PS: Nikdy jsem nepochopila, proč lidi nemají rádi pizzu Hawaii. Takže milé ananasy, u mě jste v bezpečí.
Společně s nepotřebnými věcmi zmizí i nutnost volby mezi tím být dnes sami sebou nebo to raději odložit na zítřek. A jakmile máte ve svým prioritách jasno, můžete začít budovat nové rutiny, založené na tom, co skutečně milujete.
UX TIP
Když chcete úspěšně přidat nový zvyk do svého života, pevná vůle v tomto procesu nebude hrát hlavní roli. Protože pevná vůle vyhraje na pohodlným gaučem maximální jednou za týden či měsíc.
Musíte zasadit nový zvyk do svého každodenního života tak, aby následoval po aktivitě, kterou děláte každý den (čištění zubů, vstávání, příchod z práce) a předcházel okamžité odměně (večeře po cvičení, sklenička vína pouze při čtení).
Váš nový zvyk se tak stane součástí každodenních automatických procesů – nikoliv aktivní, mentálně náročnou volbou mezi činkami a gaučem.
Tímto se zabývá James Clear ve své knize Atomové návyky:
Rutina v product designu
Pokud tedy chcete, aby uživatel používal vaši službu či produkt každý den, přemýšlejte během designování o tom, s jakou každodenní aktivitou jej můžete propojit a jakou okamžitou odměnu uživateli můžete nabídnout.
Například si představte, že vytváříte aplikaci věnovanou cvičení: Zkuste jednotlivé sety, nebo rovnou celou aplikaci doporučit například k rannímu použití. Nezastavte se ale u toho, že před dané cviky nacpete slovíčko „morning“. To vaše uživatele z postele nezvedne.
Co kdybyste jim místo toho nabídli v rámci aplikace i budík? Například takový s výběrem doprovodných zvuků od jemného probuzení ptačím cvrlikáním až po pořádný drill křičícího trenéra, kterému nabíhá žíla na čele stejně rychle jako vaše hladina adrenalinu.
Tímto způsobem bezpečně propojíte ranní vstávání s ranním cvičením.
Po cvičení nezapomeňte na odměnu. Například, pokud má uživatel chytrý kávovar, mohl by se spustit přesně tři minuty před skončením cvičení. Zpocený uživatel si tedy úspěšný konec cvičení spojí s lahodnou vůní té první ranní kávy. Věřte, že taková aplikace by se pro spoustu lidí stala vysoce návykovou.
A co marketing?
V marketingové komunikaci pak svůj produkt zasaďte do konkrétního prostředí a času. Nechte herce v televizním spotu aplikaci používat např. vždy ráno předtím, než si dají vydatnou snídani.
Knižní inspirace:
Dan Ariely: Jak drahé je zdarma
James Clear: Atomové návyky