Byl vlahý jarní večer v Delfách. Promrzlí poutníci bez průhledné pláštěnky ze skleníkových plynů nad hlavou se choulili v kožešinách z liščí srsti na nerovné cestě. Někteří stáli. Někteří seděli na kamenech, zpod kterých předtím opatrně vymetli ztuhlé zmije jako klacíky zpod karimatky.
Čekali. Nepovídali si. Jen otupěle hleděli na hvězdy. Scrollovali oblohu tam a zase zpátky, dokud karavana o kousek nepopošla a oni si tak mohli na okamžik protáhnout své ztuhlé končetiny.
„Konečně jsme dorazili před chrám. Snad to bylo jen moje zbožné přání, ale na chvíli jsem ucítila vůni vývaru z bylin. Vzrušení mi vlilo novou energii do žil. Netrpělivě jsem se rozhlížela kolem.
V tom jsem si všimla nápisu, který na mě káravě shlížel z průčelí: „Poznej sám sebe.“ Pomalu jsem si jej přečetla. Ta slova mě tak vyděsila, že jsem začala lapat po dechu. Sama sebe? Jen to ne! To budu muset odhalit všechna svoje traumata? To ne!
A právě v ten okamžik jsem si všimla I druhého, konejšivého nápisu ukrytého pod tím prvním: „Ničeho přespříliš.“ Vydechla jsem. Znovu jsem objevila klid. Sebezpytování počká.
Podle výrazů ve tvářích lidí stojících přede mnou jsem si uvědomila jsem že to ještě nějaký čas potrvá, než vstoupíme do věštírny. Vzhlédla jsem tedy znuděně k obloze a opět scrollovala hvězdy."
„Přišla jsem se zeptat,” začala jsem váhavě, „jestli ti těžký nákup vyneseme do třetího patra,” doplnila mě věštkyně na trojnožce v tričku s Rohlíkem. „Ano, vyneseme. Nyní vyplň formulář. Všechny údaje jsou povinné a heslo musí mít alespoň 6 znaků a jednu číslici.” Žena ukázala na košík a vzala si ode mě platební kartu.
„Jak to všechno víte? Jak víte, co chci vědět?” Zeptala jsem se s úžasem. „Protože všichni, jež se ocitnou v tvé situaci, chtějí vědět to samé.” Věštkyně mi přísně pohlédla do tváře. „To je nám prostě jasný, protože máme bombastický uživatelský testování.” Usmála se lišácky.
A o tom dobré UX je. Odpovědět uživateli dřív, než se zeptá. Protože on se většinou nezeptá. Rovnou propadne panice a opustí stránku.
Jak číst uživatelům myšlenky?
Magie? Někomu to tak přijde. Intuice? Špetka. Uživatelské testování? To vždycky bodne. Ale hlavně dodržování základních UX principů, o kterýhc píšu v této sérii článků. To je základ. :) Pojďme si tedy v tomto díle představit 5 základních odpovědí, které můžete umístit na svůj web dříve, než si uživatel začne klást otázky a zpanikaří.
„Uf, vynesou mi to do druhého patra!” Aneb jak Rohlík odpovídá na nevyřčené otázky. | zdroj
1. odpověď: Toto pole je povinné
Ach ta věčná otázka, která vás napadne, když před sebou vidíte kilometrový formulář s milionem otázek: Která pole jsou povinná a která můžu vynechat a jít konečně na oběd? Odpovězte!
UX TIP: Pozor! Odpovědi na nevyřčené otázky můžete na web vkládat pouze sporadicky a pouze v místech, kde jste si jistí, že se chce uživatel skutečně zeptat: jinak uživatele zavalíte vlnou nesmyslného obsahu. O sporadičnosti nás učí právě následující příklad: Příklad: Představte si, že máte ve formuláři pět polí, z nichž 4 jsou povinná. Kdybyste ke každému napsali zprávu „toto pole je povinné", tak se uživatel z toho textu zblázní a grafik vás praští štětcem – protože ten design nebude čistý!
Řešení:
Nahraďte textová řešení indexy, hvězdičkami, asterixy, čímkoliv vás napadne. Já preferuji hvězdičkový index u povinného pole – a po najetí se u hvězdičky ideálně objeví customizovaná zpráva: „Toto pole je povinné, protože…“ ( Proto potřebujeme vaši adresu, abychom věděli, kam balík dodat. | Protože potřebujeme vaše rodné číslo, abychom vám ukradli identitu. A tak dále. Je základní slušností být na internetu transparentní ohledně svých záměrů.)
2. odpověď: Potřebujeme formát DDMMRRRR
Pečete bábovky? Já to od malička miluju. I přes prodělání salmonely mě syrové těsto nikdy nepřestalo přitahovat. Teď si představte, že před sebou máte ono lahodné, vláčné, vyšlehané těsto a chcete jej seskupit do tvaru bábovky. Máte dvě možnosti: Buď těstu poskytnete podrobný návod na to, jaký formát má zaujmout. A nebo jej prostě nalijete do připravené formy. U bábovky je jasné, že možnost B je správně – těsto patří do pevné formy. Ale když přijde na UX vašeho webu, většinou sázíte na možnost A: mentorování. A to může být chyba. Příklad: email Víte, že místo rady: napište email ve formátu tvojemama@faktjo.cz, můžete lidem vložit zavináč rovnou do vyplňovacího pole? Nebo vyplňovací pole rozdělit na dvě – jedno před a druhé za fixním zavináčem.
Ideální je pak v tomto případě použít placeholder. S jeho pomocí můžete přímo do pole vepsat příklad adresy ve správném formátu. V tomto případě to nevyzní jako mentorování, ale jako inspirace. Velký rozdíl.
Příklad: datum Trable s formátováním máme většinou při vyplňování data. Proč? Datum přece píšeme, nebo sledujeme každý den. Problém je v tom, že každý preferuje jinou variantu jeho formátu! Tak co to bude tentokrát? DDMMRRRR nebo DMRR nebo MRD? (Ach vskutku.) Nenuťte uživatele učit se vaše pravidla. Prostě vyplňovací pole rozdělte tak, aby jediná možnost jak vložit datum byla ve správném formátu.
Opět si můžete pomoci placeholderem. Předepište do pole dnešní datum ve správném formátu a zabijete dvě mouchy jednou ranou.
Pokud nemáte jistotu, že to bude stačit, klíďo přidejte i nějakou tu vysvětlivku. Ale berte na vědomí, že vysvětlivka je jako tramvaj v létě: každý ji využívá jen jako poslední možnost.
3. odpověď: Takhle to má být dlouhý
Kolik toho mám napsat? Stačí jedna věta, jeden odstavec, nebo pár normostran? I o preferovaném množství obsahu uživatele nejlépe informujeme beze slov. Zkrátka přizpůsobte velikost odpovědního okna svým preferencím. Většině lidí přijde trochu trapné napsat pouze jednu větu do odpovědního okna přes půl stránky. Na druhou stranu zarytého grafomana malé okénko neodradí. Bude psát, dokud mu to nezarazíte. Takže mu to zaražte – a řekněte mu proč. Vyhněte se prostým červeným kontrolkám, které říkají, že maximální počet znaků je 350! Napište to lidsky. Řekněte proč. Jako v následujícím příkladu: Příklad: Napsáno: 350 / 350 znaků Nezlobte se! Naše traffic manažerka Kačka už je z toho množství dopisů šedivá, tak prosím napište jen to nejnutnější a zbytek si řeknete na osobní schůzce. (Neříkám, že je to ideální příklad. Ale alespoň jste transparentní – a o to tady jde.) Podobná pravidla platí i u uploadu obrázku. Když se uživatel snaží na váš web dostat 4 giga ze svojí dovolený v Chorvatsku, nezapomeňte mu vysvětlit, proč je to… trochu moc.
4. odpověď: Takhle má vypadat heslo
No co k tomu říct. V tomto případě je ideální nechat vašemu uživateli maximální volnost. Ale pokud to nejde, holt to nejde. Přece jen heslo: soifwnesiu5^er3 bude bezpečnější než 111 111.
Jen si opět dejte pozor na vizuální čistotu obsahu a svá kritéria skryjte pro uživatele, kteří o ně nemají zájem. Hodí se je opět vložit do indexu vedle vyplňovacího pole nebo do rozbalovacího pole pod heslo. Ať vám tam tahle přehršel textu v jinak stručném dotazníku nestraší.
Nejběžnější kritéria:
Maximální a minimální délka hesla
Počet čísel
Počet velkých písmen
Absence dalších symbolů (-@?” :)))A zase musím dodat: vysvětlujte. Uživatel, který nemůže použít svoje heslo micinka3, ale musí kvůli vám vymýšlet nové, bude asi trochu v nepohodě. Tak mu kromě restrikcí taky řekněte, že to děláte pro jeho bezpečí.
UX TIP: Nezapomeňte přidat upozornění na zapnutý CAPS LOCK.
5. odpověď: Vždy pomáhej slabším! A starším ustupuj!
„Jo a klika vrže. Klíč se zasekává, tak přitáhni dveře k sobě. Pozor ve sprše, musíš ten čudlík pořádně zmáčknout, jinak poteče pořád studená.”
TaKy upozorňujete svoje návštěvy na různá rizika vašeho domu nebo bytu? Nezapomeňte také stejně upozorňovat svoje uživatele na rizika vašeho produktu nebo webu.
Obsahuje vybrané jídlo na vašem e-shopu lepek? Raději na to v košíku uživatele ještě jednou upozorněte. Potřebujete, aby si uživatel vytiskl vaše vstupenky? Uklidněte je, že je tisk stačí černobíle – a lepší to bude na šířku.
Zkrátka a dobře: když náš uživatel opouští váš web a jde do světa – nezapomeňte jej vyprovodit cennými radami do života!
Bon voyage!
Zdroj: Microcopy