Vyhledat
  • Aneta Birnerová

Plyšový běs (krátká povídka)

Z povídkového cyklu Sysifos vidí krásné ženy šťastné



„Kdybych se zabila, budu tohle muset znova prožít.“ „Kdybych se zabila, budu tohle muset znova prožít.“ „Kdybych se zabila, budu tohle muset znova prožít.“ „Kdybych se zabila, budu tohle muset znova prožít.“

Objímá starou mikinu asi pět minut, než ji vyhodí do koše k rozbitým propiskám. Ví, že když to přijde, nesmí se spoléhat na své city. Jde k oknu a otevře jej dokořán. Do pokoje se dostane otravně svěží čerstvý vzduch.

„A co když po smrti je nic?“ Její běs zkoušel argumentovat. „Nic bolí. To nemůže být smrt,“ utírá prach z parapetu starých tričkem, „jedinou jeho vlastností je, že se rozpíná. Nic trhá tělo jako zmrzlá voda skleněnou lahev.“ Marně rozmazává špínu po parapetu, a tak jde namočit špičku hadru do dřezu. Proud vody povalí skleničku od kávy a vlna bláta zaplaví čisté dno. „Deprese, to je nic. Nejdřív tě nechá vychladnout,“ posunuje květináč po parapetu, „a pak trhá a sápe.“

„Depresivní nicota.“ Obalila si ukazováček do rukávu mokrého trička a seškrabovala přilepený okvětní lístek z bílého parapetu.

„Smrt teda není nic, ale smrt je něco, co znamená necítit nic.“

„Apatie.“

„Antidepresiva.“

„Tak to vidíš. Člověk přijímá smrt třikrát denně.“


0 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše