top of page
Obrázek autoraAneta Birnerová

PENÍZE JSOU VŠECHNO. Ale proč klesáme na dno?



Ráno jsem se probudila úplně zpocená. Co se mi zdálo? Ležela jsem se svými krásnými konkubínami (je to tak) na pláži a vlny nám omývaly mladá tělaposetá ornamenty. Nad hlavou kroužilo hejno bílých a překvapivě tichých racků. Kolena svítila nad vodou jako majáky mládí vystupující z prastaré moudrosti moře. Spokojeně jsme ležely a propadávaly se do jemného písku a plastového odpadu naneseného z vedlejšího hotelu… Počkat! Nic takového. Jen pustina a my. Prostě ráj.

Stará paní

Vedle se ozval strašlivý řev. V mělkém moři se opírala o skálu obrovská otevřená mušle perlorodka. Byla vyšší než já. V ní se skrývalo beztvaré zvíře s ústním otvorem, ze kterého vycházel ohromný hladový řev. Hejno racků znovu prolétlo blízko hladiny. Hmotozvíře se za nimi natahovalo jako zoufalé želé v barvě písečného bláta. Ale ani jeden racek z té vypečené sebranky nebyl tak hloupý, aby vletěl lastuře přímo do huby. V tu chvíli se k nám po pláži blížila usměvavá britská královna Elizabeth řečená druhá s vyhrnutou sukní, kterou si nechtěla zašpinit od písku. „Hele holky,“ začala rozjařeně, „víte co já všechno beru za prášky?“ Následující výpis byl tak nudný a dlouhý, že jsem znovu usnula. (Ale žádný počátek se nekonal. Zklamání začíná… ) Ponaučení z toho nemám žádné. Jen snad, že mi sluší sukně z leopardí kůže.

Možná jsme na dně…

Dlouho jsem se nemohla zbavit pocitu, že existuje spojitost mezi zfetovanou britskou královnou a zoufalou lasturou. (Kdo řekl stará škeble?!) Obě jsou vystrčené na mělčině na odiv všem tvorům.

Tvorové přijdou, potěší se pohledem. A pak potom zpátky zapalujou do své hlubiny. Tady mohou v klidu přijímat potravu, beztrestně požírat ostatní. Prostě duševně a fyzicky růst. Několik z nich dokonce do mnohem větších rozměrů než krásná lastura na pobřeží. Inu s velkou mocí přichází také velké hlubiny.






8 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page