top of page

Méně známé tipy a triky Dana Arielyho IV.

Aktualizováno: 27. 3. 2023


Všichni jsme slušní. A všichni známe lidi, co slušní nejsou. Počkat. Tady nám ta matematika nějak hapruje. Pojďme se podívat, kde je problém...


1. Nepokradeš toaletní papír


Naprostá většina z nás je přibližně poctivá. Proč přibližně? Protože si věci rádi zaokrouhlujeme. Ukrást jednu propisku z kanceláře takřka denně není hřích. Ale vzít jednou za rok celou krabici – to se nedělá. V tomhle případě jeden malý prohřešek zaokrouhlíme dolů jako žádný prohřešek. Větší prohřešek bychom už ale ignorovat nemohli.


Naštěstí existují praktiky, které nás dokážou přivést k rozumu a 100% poctivosti. Stačí si připomenout, že jsme poctivé a slušné bytosti. Pak s drobnými krádežemi ihned přestaneme.


Přesně takový případ popisuje Rhonda, kamarádka Dana Arielyho. Toho času bydlela na koleji se sdílenými toaletami. Každou neděli tam uklízečka nosila toaletní papír. A každé pondělí byl v prachu do posledního čtverečku.


Rhonda tedy vyzkoušela jednoduchý pokus. Do kabinek vyvěsila připomenutí toho, že toaletní papír je společné vlastnictví. Do následujícího rána se několik ruliček přikutálelo zpět.


Stačí tedy lidem naznačit, že se právě teď chovají nečestně. Zpravidla hned přestanou.


2. Pro dolar by prodali vlastní babičku…


O kom že to mluvím? O nás všech, přátelé. Všichni totiž lžeme, krademe a švindlujeme – ale jen doté míry, abychom si to obhájili sami před sebou. Přesně tak, ne před společností, jen na našem názoru totiž záleží.


To dokazuje i experiment se sklenicí plnou peněz od Loewensteina, Caina a Moorea. Tito pánové se rozhodli hrát hru. Rozdělili si účastníky do dvou rolí, na odhadce a poradce. Odhadce se na sklenici díval zdálky a měl si tipnout, kolik v ní je peněz. Čím více se blížil realitě, tím více peněz dostal jako odměnu.


Poradce mohl stát blízko u sklenice a radit odhadci. Zároveň měl pikatní informaci o tom, že ve sklenici je něco mezi 10 a 30 dolary.


Po vysvětlení pravidel výzkumníci rozdělili účastníky do tří skupin. V první skupině odhadci dostali stejné peníze jako poradci. Průměrný odhad této skupiny činil 16,5 dolaru.


V druhé skupině poradce dostal tím víc peněz, čím vyšší odhad jeho odhadce udělal – bez ohledu na jeho správnost. To ovšem jeho nebohý parťák nevěděl. Průměrný odhad této skupiny činil cca 20 dolarů. Poradce by tedy bez problémů „prodal svoji babičku“ – ale jen trošičku. Takovou trošičku, kterou si sám před sebou dokáže obhájit. Kdyby lidé byli čistí oportunisté, snažili by se poradci v této skupině natáhnout své odhadce totiž ještě mnohem více.


A konečně třetí skupina měla stejná pravidla jako ta druhá. Jen v tomto případě o výši odměny poradců odhadci věděli. Udělalo to něco s jejich důvěrou? Poradci v této skupině vzali transparentnost svého výdělku jako výhodu. Nastřelili své rady ještě o něco více na krásných 24 dolarů. Odhadci jim ovšem ne tak úplně věřili a srazili celkový oficiální odhad na 22 dolarů.


Co z toho vyplývá?


  1. Všichni švindlujeme, ale jen trošku – a přece je to stále o trošku více, než naše okolí předpokládá.

  2. Dávejte si pozor na střety zájmů. I lidé, kteří jsou na vaší straně, primárně fandí sami sobě – a až pak vám.

  3. Když od někoho chcete slyšet upřímný názor, tak ideálně najděte člověka, kterého vaše věc vůbec nezajímá. Bude těžké přesvědčit jej, aby vám naslouchal. Ale získané informace, budou ryzí.



3. Unavení lidé více kouří a jí koláče


Věděli jste, že… unavení lidé spíš podléhají pokušením? Přesvědčí vás o tom vědci Baba Shiv a Sasha Fedorikhin. Ve svém experimentu rozdělili lidi do dvou skupin. Požádali je o zapamatování si konkrétního čísla. První skupina dostala cifru 35. Ta druhá velmi podobné numero, přibližně 4 569 382.


Účastníci pak měli s tímto číslem v hlavě projít tunelem skázy a na druhé straně říct magickou cifru výzkumníkovi, aby dostali slíbené peníze.


V tunelu na ně ovšem čekalo obrovské pokušení. Vybrané čokoládové dortíky zde jasně válcovaly zdravé zeleninové saláty co do pozornosti publika. Zde přichází ten trik. Účastníci si v tunelu mohli vybrat jeden pokrm, který také dostanou „za odměnu“, když splní svou misi. Ale museli se rozhodnou rovnou na místě.


Jak to dopadlo? Inu lidé, kteří drželi v hlavou čtyři a půl milionu mnohem častěji sklouzli k čokoládovému pokušení než ti zatížení pouhou pětatřicítkou.


Proč to tak je? Protože přemýšlení bolí. Stejně jako u zvedání činek zatínáme svaly, i u každého rozhodování se váš mozek ekvivalentně zapotí. Když ho vyčerpáte, činky padají na zem a vy už nejste schopni vzdorovat svým zlozvykům.


Mentálně nejvyčerpanější je obecně člověk večer. Proto vám radím, nelezte na e-shopy po osmé hodině večerní se skleničkou vína. Předměty ve výprodejové nabídce se v ten moment zdají lákavější, než skutečně jsou.


4. Nakrmte své soudce


Únava z rozhodování nás ovlivňuje i nepřímo. Výsledky studie Danzigera, Levava a Avnain-Pessy dokazují, že soudci spíš povolují propouštění vězňů hned po ránu, když jsou ještě pěkně odpočatí. Naopak po obědě to mají vězní spočítané mnohem častěji.


Může za to otočený princip presukce neviny. V hlavách soudců jsou vězni automaticky vinní. Musí provést velké mentální operace, aby se sami za pomoci důkazů přesvědčili o jejich nevinně. No a zkuste si přemýšlet po svíčkové se šesti…


Chcete něco od svých nadřízených, učitelů, rodičů či jiných osob, které nad vámi mají určitou moc? Jděte na to chytře. Zjistěte, jestli je vám jejich defaultní nastavení nakloněno. Pak jej buď podpořte ranní kávou, která zbytří jejich smysly. Nebo zpochybněte vydatným dortíkem, jež úsudek utlumí.



Přeji vám radostný vstup do jara 2023.











Zdroj: Jak drahá je nepoctivost, Dan Ariely



23 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page