Vyhledat
  • Aneta Birnerová

Jaguár (krátká povídka)

Z povídkového cyklu Sysifos vidí krásné ženy šťastné

„Proč je jaguár vedle skříně?“ „Zapomněla jsem ho tam.“ „Ukliď ho!“ Žena si vzdychla a pokývla na jaguára. Ten se zvedl a pomalu se k ní přiblížil. Stoupl si na zadní. Přední tlamy jí opřel o ramena. V uších jí vrnělo. „Tak jdeme, “ řekla nesmlouvavě žena a odstrčila jaguára. Přišla k baru. Bar je totiž jediné místo, kde trpí ženy a divoká zvířata pohromadě. Mávnutím na muže na druhé straně alkoholické barikády si poručila pivo. Ten se zazubil. „Slečinko a osmnáct Vám bylo?“ „Jo,“ řekla unaveně a drbala jaguára. Barman se na ni zadíval mesiášským pohledem, „No, když jinak nedáš.“ Hodila dýško do jeho sklenice a tu svoji si odnesla ke stolu.






Šlápl kočce na ocas. Jaguár zavrčel. „Jak se máš?“ Zeptal se. „Fajn,“ usmála se. „Můžu si přisednout?“ Frekvence jeho hlasu se příliš nelišila od jejího pulzu, a tak svolila. Byla tu technická možnost souznění. „Kam mizí staré ženy?“ Zeptala se. „No, já je nikdy nehledal.“ „Možná na ně společnost nevěří, a tak mizí.“ „Možná.“ „Víš já se moc bojím stárnout. Nechci zmizet.“ Dívala se do prázdna a drbala jaguára za ušima. „Jsem mladá a vidím starší muže, jak kvetou, jak dospívají, jak začínají chápat svět. A vidím mladé ženy, jak zapírají, že dospívají, jak zapírají, že odkvétají, jak zapírají, že začínají chápat svět.“ Jaguár zívl. „Bydlíš někde poblíž?“ Zeptal se. „Ale jo.“ „Jak dlouho?“ Mohl se zeptat, zdali sama, ale takhle se to dozví, aniž by zněl jako úchyl. „Já nevím.“ „Jak to?“ „Mám pocit, že od nepaměti.“ „Vypadáš na šestnáct.“ „Už půjdu.“ Zavrčela.

Strčila jaguára do skříně a šla se umýt. Poslední rok byl vážně náročný. Plný lidí, které už nechce potkat a věcí, které už nechce dělat. Naposledy se probírala fotografiemi z posledních měsíců. „Taková už nejsem ráda.“ Pomyslela si. Sebrala stoh dokumentů a hodila je do skříně.

„Proč je jaguár vedle skříně?“ „Zapomněla jsem ho tam.“ „Ukliď ho!“

Žena si vzdychla a pokývla na jaguára. Ten se zvedl a pomalu se k ní přiblížil. Stoupl si na zadní. Přední tlamy jí opřel o ramena. V uších jí vrnělo. „Tak jdeme, “ řekla nesmlouvavě žena a odstrčila jaguára. Přišla k baru. Bar je totiž jediné místo, kde trpí ženy a divoká zvířata pohromadě. Mávnutím na muže na druhé straně alkoholické barikády si poručila pivo. Ten se zazubil. „Slečinko a osmnáct Vám bylo?“ „Jo,“ řekla unaveně a drbala jaguára. Barman se na ni zadíval mesiášským pohledem,

„No, když jinak nedáš.“ Hodila dýško do jeho sklenice a tu svoji si odnesla ke stolu.

Šlápl kočce na ocas. Jaguár zavrčel. „Jak se máš?“ Zeptal se. „Fajn,“ usmála se. „Můžu si přisednout?“ Frekvence jeho hlasu se příliš nelišila od jejího pulzu, a tak svolila. Byla tu technická možnost souznění. „Kam mizí staré ženy?“ Zeptala se. „Pálíš mosty.“ Odpověděl. „Nepálím. Jen zavírám dveře.“ „Dají se znovu otevřít?“ „Ano.“ „A je za nimi něco?“ „Ne.“ „Víš, že vypadáš na patnáct?“ „Už půjdu.“ Zavrčela.


0 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše