Vyhledat
  • Aneta Birnerová

Interaktivní sestra (krátká povídka)

Z povídkového cyklu Sysifos vidí krásné ženy šťastné

„Som měna,“ přišla za mnou sestra a dívala se na mne se strnulým výrazem. Zvedla jsem oči ke stropu, „Chci inú,“ odpověděla jsem. Sestra se zvedla a přepnula kanál.





Zvedla jsem se. Strašlivě mě zabolela záda. Tisíc bobrů se rozhodlo, že se dostane před řeku Styx a ten strom, co je ten most, to je moje páteř. Přitom stačilo zaplatit. Sáhnu pod jazyk a vidím svoji sestru. „Som měna,“ povídá.

Vyndala jsem chleby z pece a pohledná žena mi přinášela kávu. Kouřilo se do ní, jako když pálím listí. Kouřilo se do ní, jako bych objevila inverzní funkci na fyzikální zákony páry. Také to dalo práci ji vyrobit. Kouřilo se do ní, protože pekárna byla tak rozpálená, že se nápoj v mých rukou spíš ohříval. Voněla hezky, ale příště si raději připlatím a koupím něco lepšího. Sestra stála přede mnou, „Som měna,“ řekla a podala mi knoflík vytržený z kabátu.

Na lyže jsem byla vždycky levá. Přítel se mi chechtal až jeho bílé zuby svítily oproti sněhu jako ledovec vedle nanukového dortu s příchutí vanilky. Já byla po své zuby ozbrojená ve značkové kombinéze. Rozhodla jsem se, že se nepřestanu usmívat, dokud to neskončí. Sjedu ten kopec, ať to stojí, co to stojí. „Som měna,“ volala sestra někde v dáli. Nasedla jsem na lyže a obzor byl lemovaný neznámým pohořím. „Jedu.“ Myslela jsem si, že je to moje poslední vteřina, ale úsměv mě neopouštěl. Pak byla tma. Pak bylo světlo. Lyže, já, jsme pod kopcem. Přítel mi podává svařák a směje se. Chce mi dát pusu. Dvě žvýkačky na ruce. Usmívám se. Šla jsem do banky. Sice jsem neměla ani vindru, ale kostýmek mi slušel a já doufala, že je to obměkčí. Paní za přepážkou se mile usmívala a ihned mi nabídla podnikatelskou půjčku. „Vidím, že máte velkou rodinu,“ poukázala rukou do prázdna. „Ano, to tedy mám a chci se o ně postarat co nejlépe,“ usmála jsem se. Naklonila jsem se přes sestru a paní za přepážkou potichu pošeptala, „Plánujeme s manželem dovolenou.“ „Tak to Vám nějaké peníze navíc jistě přijdou vhod. U nás je máte kdykoliv k dispozici, i když se jedná o spořící účet,“ odpověděla dáma s úsměvem. „To máte pravdu, život je dobrodružství,“ podotkla jsem. Sestra mlčela. „Život je změna,“ podotkla jsem. „Som měna,“ vykřikla sestra.

„Nic mi není tak drahé, jako moje rodina,“ svěřuji se postarší dámě na lavičce při házení drobečků na chodník. „Som měna,“ sestra přijde až ke mně a na moment se na mě upřeně zadívá.

„Nejdůležitější je trávit se svými nejbližšími,“ odpovídá trenér českého hokejového týmu. „Nic není tak důležité, jako rodina,“ říká ředitel České národní Banky. „S mými problémy mi vždy pomůže Paradontax, Arginmax, klimax a moje rodina,“ svěřuje se Jiřina Bohdalová. „Rodina je to nejcennější,“ usmívá se dívka před televizí a pomalu ujídá brambůrky Bohemians. „Věnujte své rodině pozornost,“ tvrdí devět z deseti předních stomatologů. Náhle se vše ponoří do tmy.

„Som změna,“ vykřikla sestra a utíkala z obývacího pokoje povšimnuvši si mého rozladěného výrazu, strach se v ní proměnil v děsivé zvíře na úprku před evolucí, jehož tlapa otiskla svou vymírající stopu na dálkový ovladač a celý svět se zastavil zapomněv způsob natáčení bez scénáře.




0 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše