Vyhledat
  • Aneta Birnerová

Edward Hopper (krátká esej)

Aktualizace: led 28

Z povídkového cyklu Sysifos vidí krásné ženy šťastné

Zobrazení plynutí času v díle Edwarda Hoppera, Noční ptáci



To, že čas jako filosofický problém patřil vždycky mezi těžko uchopitelná témata, obrazně popisuje příběh o čtyřech aporiích Zenóna z Eleje. Zenón věřil v nemožnost a neskutečnost pohybu. Jedním z důkazů, které předkládal na podporu této úvahy, byla jeho nejznámější aporie o Achillovi a želvě. Ta tvrdí, že i když se Achilles pohybuje 10krát rychleji než želva, tak dokud se želva nezastaví, Achilles ji není schopen nikdy dohnat. Želva před ním bude mít donekonečna snižující se náskok.


Na tomto příběhu demonstruje filosof fázovost pohybu, potažmo času. Tvrdí, že nevidíme čas, ale jeho fáze. Nevidíme předmět vržený, ale vidíme jej v určitém čase na určitém místě – a tedy v jisté fázi, nikoliv v pohybu. Zenón tvrdí, že klid a pohyb jsou totožné, protože pokud pohyb znamená změnu, a změna v podstatě neexistuje, nemůže být skutečný ani pohyb sám. V tomto kontextu ale připouští zmatení smyslů, jimž se právě okolní dění mylně jeví jako pohyb. Nicméně byť sám připouští zmatení smyslu, nevidí, že sám byl zmaten. Nazírání času jako jednotlivých fází, a tedy definitivních stavů – je přirozeností doby. Zenónovy aporie slavily takový úspěch, protože lidé jsou zvyklí vnímat čas jako výsledek, a nikoliv jako proces. Vnímáme rozdíly ve hmotných i citových rovinách a nazýváme je nesprávně časem. Až končím. Už to nebolí. To přebolí, než se vdáš. Čas to napraví. Nejsem si jistá, nakolik můžeme vnímat čas jako příčinu, nebo následek. Pomozme si tedy paralelní otázkou: Když člověk omylem vrazí do dveří – můžeme vinit třetí rozměr? Čas je všeobjímající prostor, který je manifestací pohybu. K jeho nazírání je třeba stav, o který se různá náboženství a filosofie snaží již tisíciletí – absolutní bdělost. Člověk absolutně bdělý stává se nehybným, a tudíž v okamžiku nezávislým na všech dimenzích. Neboť nic se jej nemůže dotknout, nic nemůže pocítit jednotlivě, nic nemůže vnímat pouze jako součást, či součást celku. Pokud vyzrál na čas, pokud zastavil pohyb – v takový moment nabízí se mu k nazírání pouze celek věcí. V rámci této teorie tedy nahlížíme na jakýkoliv pohyb jako konflikt jednotlivin. Kresba dialogem Obrazy Edwarda Hoppera navozují pocit, že plynutí času je velmi individuální záležitost. Plyne v závislosti na osobním prožitku a podílí se na vytvoření intimního prostoru každého člověka. Na rozdíl od díla Salvatora Dalího, který čas ztvárňuje v nadsázce jemu vlastní jako kosmický prvek s determinační silou, jemuž nelze než podlehnout a být jim ovlivňován, zatímco čas samotný zůstává netknutý a nestranný. Následující exekuce tedy obsahuje čtyři různé dialogy, které lze přiřadit ke čtyřem postavám, jež se nacházejí na obraze Edwarda Hoppera, Noční ptáci. Pořadí, místo, ani osoby, kterých se dialog týká, nejsou specifikovány právě proto, aby bylo umožněno vstoupit na scénu osobě páté, pozorovateli.

Space Oddity

Z rozhlasového vysílačeVariace na obraz Edwarda Hoppera č.1. Publikováno ve spolupráci a s laskavým dovolením Andrej Átrej Havránkové. 22:00 A: Takže čaau, já sem Átrej, vedle mě sedí Swall a hudba nás baví. Teda mě spíš takový ty mezi žánry, jako třeba chlupatej pop a … S: (smích) Chlupatej pop? A: No … jasně, huňatej jako třeba viking. S: Tak já jsem vesnickej senochrup ale nic takovýho tam…teda neznáme. A: Tak to přicházíš z teplýho kraje. S: No. A: Hele, tak já ti ho pustim, chceš? S: To chceš. A: Takže si další dáme můj oblíbený chlupatý popíček: Lazer Viking & Sabrehart, Everything Spelled Wrong.

23:30 S: Stop it! S Andrej jsme si k tomu včera pustili klip a bylo to fakt neoholený. Jasně, už ten subžánr chápu, to je jako, když chceš bejt rocker ale pak se před kamerou ukážeš v leopardích slipech a nejsi David Bowie a najednou je to prostě moc měkký… A: A ještě má vlasy do očí. Ale já mám ráda klipy, kde nejsou oči! Primárně se nesoustředíš na obličej a hudba se k tobě dostane. S: Tak to je jako jasnej poslední David Bowie. Ten má všude ty voči zaknoflíkovaný, to poslední album, než zemřel, tak nahrál takovýhle smrtkovský věci. S: Jmenuje se to Black star, s tím logem z krabice conversek. A celý to album je vo tomhle. Jsou tam knoflíčky, vypadá jako mumie médi pusíka. A: A tak on se asi připravoval teda jako… S: Hodně, hodně… Tam má prostřihy s těch různých starých videí, Major Tom ze Space Oddity. A tady ho o milion 40 let později ta holčina najde na Měsíci a vyndá jenom lebku. A: Hm hmm. Je to fakt psycho, tyjo. Ale je to dobrý takhle to jako zakončit, že máš prostor, že to jako stihneš – S: Joo, že to není uprostřed věty. No to vlastně i Cohen stihl, top song se jmenuje U want it darker. Ale to on už nemluví na tebe, ale mluví k bohu. A: Ty vole, come on! Cut that shit! S: Jo, to tím možná taky myslel. A: Hrajem! 23:55 S:

Noční ptáci

Z baru Variace na obraz Edwarda Hoppera č.2. Za inspiraci děkuji Kloftýně. A: „Lidstvo dělá ze dvou tváří jednu minci.“ B: „A tou se pak platí a hladovci si jí strkají mezi zuby.“ A: „A ty zuby jsou stejně žlutý jako zlatý cihličky.“ B: „Vrána k vráně sedá, rovný rovného k boji nevyzve.“ A: „Mají se rádi.“ B: „Neblbni, nesnášej se, ale jsou si spíš jedno.“ A: „Lidi si nemůžou být jedno.“ B: „Ale jsou, magnet si je taky jedno. Proto přitahujou jiný. Čím víc si jsou jedno, tím víc. Kolik šarmu má nešťastník v manželství…“ A: „To Vám nevěřím, vždycky si lidé voní, či nevoní.“ B: „V mém příkladu se nemohou ani cítit.“ A: „To mají pak muži zabořený nos ve sklence whiskey, aby opravdu nemohli.“ B: „Lidi chodí do divadla smát se neštěstí jiných. Přes dno sklenice tvůj odraz vypadá jako by nepatřil tobě.“ A: „Ale co obsah?“ B: „A kdo ho v sobě má víc než dvě deci?“ A: „Deci je jednotkou času.“ B: „Když se hezky bavíš, plyne rychleji?“ A: „Když dopiju, je čas.“ B: „Je čas.“ A: „Vždycky je na něco čas. Čas jít. Čas mluvit. Čas se zamyslet proč tu s Vámi sedím. Proto muži raději objednávají nápoje, které lze průběžně dolévat.“ B: „Nebo prostě čas je.“ A: „Jaký je?“ B: „Je.“ A: „Jistě.“ B: „Normálně čas plyne, děti rostou a lidi z toho mají těžkou hlavu.“ A: „Rychle plyne.“ B: „Ale pokaždé, když o stůl zazvoní prázdná sklenka, srdce se ti na okamžik zastaví jako pokaždé, když se něco významného stane.“ A: „Čas se zastaví.“ B: „Vůbec ne, my se zastavíme.“ A: „Čas nás doběhl a vyhrál.“ B: „Děláme hroznou chybu, že s ním závodíme, že ho měříme, že ho sledujeme, že jsme jím tak posedlí, že den nevydržíme bez toho jej pozorovat, pojmenovat každý kousek jeho těla.“ A: „Hodina, minuta, vteřina, chvíle.“ B: „Jako zoufalý ctitel.“ A: „Ten nikdy nevyhraje.“ B: „To ne. A taky že čas o nás nemá zájem.“ A: „Nebuďte krutý.“ B: „Jsou čtyři hodiny ráno a člověk zhrzeně pije, protože jsou čtyři hodiny ráno.“ A: „Pojďme si lehnout jako dva zhrzení a společně se pomstít.“ B: „Čtvrtý rozměr propadá se dírou v kapse. V čase obloha sama sebou objímá se. Jako slepý člověk v pološeru. Nemá smysl sázet na důvěru. Když čas nevidíš - Setmělo se?“ A: „To jste napsal vy?“ B: „To je jedno.“ Vládu převzalo ticho. Na druhé straně taverny, se zvedl muž, podíval na hodinky a vypotácel se ven. Barman ke zbývajícímu stolu přinesl účet pro tři.

Rozhodnutí

Po telefonu Variace na obraz Edwarda Hoppera č.3. 19:54 A: Nepůjdeš se mnou na skleničku?

19:55

B: Ne.

00:00

A: Dobře.

Barman

Za barem Variace na obraz Edwarda Hoppera č.4.

20:00 A: Ztratil jsem její klíče. B: Ztratil jsem domov. C: Utekla jsem od něj. D: Skočila z mostu. E: Nechám ho plavat! F: Jako bych tam ani nebyl! G: Jako by mě ani neposlouchal! H: Už mě nepřitahuje. CH: Už se mnou nemluví. I: Ticho! J: Víte, že má revolver? K: Vyčistit si hlavu. L: Jednou za čas. M: Ztrácím s ním čas? N: Trávime spolu příliš času. O: Kam to vede? P: Měli bychom zpomalit. Q: Tlačí na mě… R: Chce mě změnit! S: PŘESTAŇ! T: Už to nikdy nebude jako dřív. U: Stýská se mi. V: Chybí mi. W: Už nemůžu! X: To je jedno. Y: Z: Nalej. 20:00 Já: Jsem sám.


0 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
 
  • LinkedIn
  • Instagram

©2021 by Aneta Birnerová