Bílá pelargonie (krátká povídka)

Z povídkového cyklu Sysifos vidí krásné ženy šťastné


Inspirováno příběhem Ted Talks



Čtvrť stála na okraji dění a její hlavní třída byla posledním chlupem na palci světa. Mladý muž se v ten den rozhodl zkoušet svoji odvahu zkoušet. A chtěl ji zkusit na cizích lidech. Jakmile získal odvahu zvednout se z kancelářské židle, jeho zadek pocítil poryv čestvého vzduchu a inspirace. Věděl, že už se do kanceláře nikdy nevrátí. Nejprve začal v malém a oslovoval lidi na ulici. Zdálo se, že ho mají rádi. Prosil je o žvýkačku. Jindy o to, aby pozdravili jeho matku do telefonu. Vždycky mu vyhověli. Pak je oslovoval v obleku, aby si byl jistý, že je to jeho osobní kouzlo, na co reagují tak kladně. Jednou si dokonce s sebou vzal kufřík se samolepkou teleshoppingu, ale lidé se s ním nadále otevřeně bavili. Velmi rychle zjistil, že lidé moc rádi říkají ano. Jediné, co mu kdy upřeli byla půjčka peněz. Ale to přece mohl předpokládat. Lidé přestávají být lidmi, pokud jde o peníze. Po roce drobných seznámení muž pocítil chuť roztočit to ve velkém. Toužil vjet světu do vlasů. Dnes si usmyslel, že zasadí cizí objekt na soukromém pozemku. Při pochůzce městem si všiml krásného domu, za kterým tušil krásnou zahradu. Zaklepal na dveře s květináčem v ruce. „Tak pojďte,“ odpověděla bílá žena na jeho požadavek. Vzrušení bylo najednou pryč. Žádný obdiv k jeho statečnosti? Žádné chichotání z jeho odvahy? Stál s bílou pelargonií na prahu obyčejného domu, za kterým tušil obyčejnou zahradu. „Neměl bych Vás rušit.“ Promluvil hlasem podrážděným lehkým vítězstvím. „Máte moc pěkné boty.“ Otřel si sandály o rohožku. Vesmír, do kterého vstoupil si ho vůbec nevšímal. „Jak jsem řekl. Chtěl bych u Vás zasadit květinu.“ „Zahrada je vzadu.“ „Nechcete mi pomoct?“ „Ne.“ Muž zklamaně vstoupil dovnitř. A pak ven. I když venku bylo stále uvnitř. Žena zůstala seděl v proutěném křesle na terase. Napůl uvnitř, napůl venku. Za hodinu se muž rozpačitě vrátil domů. Bez pelargonie. Bez radosti. Druhý den k ženě přišel s košatým kaktusem zkusit své štěstí znovu. Další den přivedl toulavé štěně. Žena stále seděla v křesle a popíjela kávu. Příští týden si přitáhl klavír a pštrosí vejce. Žena si ho stále nevšímala. Vrátil se zklamaně do prázdného bytu. Další den si na obyčejné zahradě rozdělal oheň a tančil kolem v pružném spodním prádle. Žena se zvedla z křesla, vzala konvičku a zalila bílou pelargonii. Večer po návratu domů si muž objednal speciální zabezpečovací systém a vyměnil zámek. Čím byl jeho byt prázdnější, tím víc to chtěl před lidmi tajit. A se životem to funguje zrovna tak.




1 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše